Olejar Books

Hellerův román, pohybující se na pudě groteskní nadsázky, je příběhem Davida - ano, toho Davida: krále izraelského, manžela Batšeby, otce Salomouna, muže, který zabil Goliáše, starozákonního žalmisty, ale taky Davida, jakého jsme až dosud neznali: Davida nadutého žíděte, Davida báječného milovníka, Davida židovského otce, Davida byvšího kamaráda Boha („Žiju bez Boha už dlouho a jak to vypadá, naučím se bez Něho i zemřít.“). David leží na smrtelné posteli a rekapituluje svůj dlouhý, rušný život. Naparuje se, žertuje, rmoutí se, mluví ve verších, mluví sprostě, boří naše pojetí času (... a to je další věc, která mě na mé florentské soše od Michelangela žere. Nechal mě tam stát neobřezaného.“). Vypráví o svých skvělých vítězstvích na bitevním poli i o letech, kdy jako psanec prchal před šíleným králem Saulem, o svých četných manželkách (o panovačné Míkal, o Abigail, o neodolatelné Batšebě), o svých synech Absolonovi, Salomounovi a Adónijášovi (který z těch dvou se stane jeho následníkem, pletichář Adonijáš, nebo přitroublík Salomoun?). A při tom všem ho neuvádějí do rozpaků ani vlastní chyby, ani jeho jedinečná sláva. Bůh ví je starověký příběh, moderní příběh, milostný příběh. Je to román o dospívání a stárnutí, o mužích a ženách, o otcích a synech, o člověku a Bohu. Je to román, jehož plynulé proplétání biblického a současného jazyka je opravdovým požitkem. Je to román, který vyniká emocionální silou, bohatou obrazností a nevázanou komičností. Je to typický Heller.